25

Ivan Bartoš: Jsem čistej

V pětadvaceti začal psychotit, vzal hypotéku na byt a leasing na auto. Do té doby seděl každý den na Žižkově v restauraci Belzepub a všechno o všech věděl. Letos vypadl z předsednictví Pirátské strany a zjistil, že má po letech nejen čas jezdit na tekkno party, ale je zase i DJ. I když nevydrží u beden skákat celý víkend jako zamlada, dokáže něco jiného – zůstat střízlivý. Ivan Bartoš prochází očistcem a já šla kousek s ním.

Ivan Bartoš: Jsem čistej

Proč jsi vlastně nepřestal kouřit, když jsi přestal pít?

Protože se nemůžeš vzdát všech životních těch…

A plánuješ, že bys přestal kouřit?

Ne.

Fakt? A to ti jako nevadí ta cigára?

Ne.

Vždyť je to mnohem horší než chlast!

No to teda není!

Trávu taky hulíš?

Nehulíš.

A není tabák horší než tráva?

To nevím, ale co nepiju, kouřím víc cigár.

Kolik jich dáš denně?

Tu dvacku dám. Hele, nemůžeš přestat se vším najednou, to bys ztratil radost ze života. Pokud má člověk nějaké neřesti, prostě se nemůže na všechno vykašlat a říct si: Teď budu zdravej, protože chci bejt zdravej a budu dělat věci jenom kvůli tomu, že to dává smysl. To není můj styl. To, že jsem přestal pařit (nemyslím tím trsat na duc duc), beru spíš jako výzvu, je to vlastně taková soutěž. Jakože když vydržíš nepít tři měsíce, vydržíš i čtyři, a když uběhneš pět kiláků, proč bys neuběhl deset. Proto chodím třikrát tejdně do fitka a mám profi trenéra a dietologa Mgr. Chaloupku, protože já tomu prd rozumím. Jinak to všecko všechno beru jako takový boj sám se sebou.

Já spíš nechápu, jak jsi dokázal pít a zároveň do toho dělat politiku.

Já nechci nikde říkat, že jsem pil. Já jsem hospodskej harmonikář. Já jsem v patnácti usedl do hospody s harmonikou a písničkami, které znali dospělí chlapi, a během toho se mi podařilo odstudovat, dělat Piráty a několikrát se zaláskovat i přestěhovat.

A teď ses vykašlal na pití, které tě od patnácti provázelo…

Každý člověk má nějaký způsob, jak si uvolnit svoje stresy, a ten alkohol osmdesáti procentům populace v České republice, když bych tak baj vočko střelil, funguje. Když odbouráš stres, i ta potřeba odejde pryč. Takže jsem odboural pirátský stres a velmi nepříjemné telefonáty zvládám s grácií a nemusím se ničím dopovat.

Ukončil jsi tedy předsednictví hned po neúspěšných volbách do Evropského parlamentu. Nebojíš se trochu o budoucnost Pirátské strany? Přece jen tam figuruješ od jejího vzniku.

Samozřejmě, že se bojím, ale už podle toho, jak rychle do toho nastoupilo to nové předsednictvo, které je tam prakticky měsíc, to vypadá, že ti lidi si poradit umí. Když jsme začínali dělat Pirátskou stranu, všichni v tom předsednictvu jsme byli úplně jaloví. Ten nový předseda z Ostravy, Lukáš Černohorský, má zkušeností dost. Už je tam pět let, skoro stejně dlouho jako my, dělá lídra Moravskoslezského kraje, což jako uřídit Ostraváky není prdel, protože to je kraj razovity ve všech směrech… To, čím v krizích prochází Pirátská strana, tím si Moravskoslezský kraj a Ostrava prošly už před čtyřmi lety, takové ty různé žabomyší války frakcí… Takže si myslím, že ta strana se beze mě nezblázní, jsem pořád člen a myslím si, že ti lidi na mě dají, protože zkrátka o některých věcech vím víc než oni a zase o jiných věcech vědí víc oni.


Tys ostatní lidi ve straně trochu zastínil. Vím, že jste to interně řešili, kdo bude nová mediální tvář strany…

To je daný, to se nedá ovlivnit. To je možné, když jsi parlamentní strana, že poslanci mohou veřejně vystupovat, i když ne každý to dělá. Ale jen tak ty lidi znáš. Ze socanů například vyjmenuješ deset lidí, od předsedy po třeba Miroslava Pocheho. Vyjmenuješ ministry, vládu… Ale když jsi strana, která není parlamentní, tak oni si nikam nepozvou garanta programového bodu. Chtějí jen předsedu.

Užíval sis mediální pozornost, nebo to pro tebe byl jeden z těch stresových faktorů?

Byl to jeden z těch stresových faktorů, přestože jsem exhibicionista a dokážu bavit sál, když to jedeš za sebe. A když si uděláš ostudu, tak si uděláš ostudu. Ale když pak někde vystupuješ za jiné lidi, už za ně neseš zodpovědnost, a když něco plácneš, na internetu se to už nikdy neztratí. Jakmile ta strana má i nějaký elektorát, prostě má voličskou základnu, už jsi věrná těm voličům. Což ovšem může vést v extrému k populismu, protože když jsi třeba strana, která má široké spektrum voličů, nemůžeš už být tak radikální. Když Sociální demokracie něco řeší, nebo ODS, no ODS ani nebudu jmenovat, to už je historie, ale když něco řeší, ti jejich politici musí být trošku jako připosraní, protože je volí třeba střední třída a nižší třída a oni si můžou jediným výrokem odříznout třetinu voličů, která je volila. Vystupování v médiích je vždycky stresor, pokud tam nejdeš sama za sebe.

Cítil jsi jako předseda nad ostatními nějakou moc?

Hele, tak je ti příjemný, když tě lidi zdraví a fotí se s tebou, ale já jsem to ego měl nahoněný už před tím, než byli Piráti.

Jak bys definoval Pirátskou stranu v několika větách?

Podle mě nejdůležitější věc, a právě kvůli tomu jsem teď strašně obezřetný s těmi komunálními volbami, je morální kredit té strany. Teď jsme bohatá nevěsta, všichni se chtějí nějakým způsobem přisáčkovat… Taky protože to je strana vybudovaná skutečně zespoda. Když ulítne někdo z Pirátů, naštve to své okolí, na kterém je to celé postavené. Pirát je člověk, který má rád svobodu, chce být transparentní, nebojí se do toho říznout a nedá se koupit. Tak. A má tu politiku, svobodu a práva na informace a celý ten program propaguje. A lidi, co nás volí, rostou od toho, že v obci je jeden sympatizant, který do toho navrtá svoji babičku a ta na srazu důchodkyň další. A jdeš na Žižkov a v hospodě máš pirátskou samolepku a lidi jsou rádi, že tě vidí. Takže kdybych kandidoval za Babiše na magoš, tak věřím, že mě tam Babiš dostane, ale pak už bych na Žižkov nemohl. A to je typické pro Pirátskou stranu, že jsme zkrátka čistý.

Piráti se snažili dostat do Poslanecké sněmovny, do Evropského parlamentu. Nebyly to pro stranu příliš velký cíle?

Pirátská strana v České republice je nejsilnější na světě a příště se tam podle mě už dostaneme…

Nejsilnější Pirátská strana na světě?

Máme největší úspěchy, Němce necháváme o čtyři procentní body za sebou a podobně. Ale teď se skutečně trošku bojím těch komunálek – ta strana má hodně příznivců, ale málo členů… Žádná strana nemá kandidátky plně obsazené svými členy. Nominujeme asi tisíc lidí, ale máme jen 400 členů. A já si myslím, že by pro Piráty bylo daleko lepší uspět nejdřív v tom globále a pak pronikat do toho komunálu a do nižší politiky. Jednak jsou pirátská témata opravdu globální a jednak jsi schopná si hlídat jednoho europoslance, nebo jsi schopná korigovat tři lidi v Poslanecký sněmovně nebo jednoho člověka na magistrátu. Ale pirátský starosta, který na vesnici o 300 lidech starostuje hodinu denně hned potom, co sleze z traktoru, naopak může těm Pirátům uškodit. Do té vesnice ty nedohlídneš, ty toho člověka prostě nedokážeš kontrolovat. Přesto věřím, že v řadě obcí uspějeme, a tak si to v tom komunálu do dalších voleb v malém vyzkoušíme. Ale témata typu TTIP, ACTA nebo právo na informace, či legalizace jsou prostě nad rámec obce, nad rámec České republiky. Proto jsem tvrdil, že ty volby do Evropského parlamentu jsou pro nás snad nejdůležitější volby, které byly, ale asi jsem to tvrdil málo.

Tvá partnerka musí mít jistě radost, že teď odpočíváš. Asi byla „hodně nadšená“ z tvého předsednictví a předvolebního nasazení.

Ta se těšila, že bude manželkou europoslance. Ale moc neodpočívám. Najednou jsem zjistil, že mám strašně volného času, takže pořád něco dělám. Jak praktického, tak i pro zábavu. Začal jsem cvičit, do těch Pirátů pořád šiju, navíc jsem začal analyzovat TTIP, protože na tom poli bych chtěl zabojovat.

TTIP? Co je to?

Mezinárodní ekonomická obchodní smlouva se Spojenými státy, která teoreticky umožňuje Američanům soudit libovolný stát, pokud jim na trhu nebudou poskytnuty stejné podmínky spravedlivé soutěže. A samozřejmě americká legislativa je velmi benevolentní k takovým věcem, jako například, že na trh se může dostat jen otestovaný a zdravotně nezávadný výrobek. V Americe je to obráceně, tam jdeš nejdřív na trh, pak tě někdo zažaluje a pak se to teprve řeší. V podstatě je to ekonomický diktát směrem na Evropu a otevření evropských trhů Americe, což je co do kvality americké legislativy pro Evropu nepřípustné. Bude to velké téma, zaznělo to před volbami i od sociální demokracie nebo ODS. Dost lidí o tom TTIP mluvilo hodně obecně a je to průser větší než ACTA. Světové trhy jsou de facto rozebrané, tak si myslím, že je potřeba dávat dobrý pozor na takovéto obchodní smlouvy, které vypadají, že se jako nic neděje, a přitom za dva tři roky uvidíš, že ti sem úplně běžně nastoupí někdo s nějakými patenty ze Států a bude tvrdit, že jsou to celosvětové patenty, a nezmůžeš nic.

Pomalu se ve světě legalizuje tráva, legalizoval bys i ostatní omamné látky, co jsou dneska nelegální?

Já jsem minimálně v té rétorice radikál. A já jsem říkal, a zní to fakt ostře, že jestli je alkohol společensky nebezpečnější než herák, což podle statistik je, tak buďto legalizujte herák, nebo zakažte chlast. To je podle mě velmi racionální přístup. Dokážu si představit, že by si člověk pod nějakým systémem státní kontroly mohl v lékárně ten čistý heroin za určitých podmínek koupit. Samozřejmě je to zatím utopie. Třicet let se bojuje za legalizaci konopí, a teď teprve americké represivní složky říkají, že ta represe možná není ta správná cesta, což jiní lidi říkají už třicet let. Tak se to v té Americe pohnulo po těch x letech v řadě států směrem k legalizaci. Takže lepší je to nastřelit až do toho extrému, že budeme prodávat heroin, a pak se teda můžeme aspoň domluvit na tom, že klasifikace omamných a psychotropních látek je zkrátka nesmysl a že by o tom měli rozhodovat odborníci, a ne politici. Když si vezmu, v jakém stresu lidi žijou v práci, tak si myslím, že na toho jointa by měl mít každý nárok, pokud teda není schizofrenik. Dát si to brko je prostě léčba po práci, kde do tebe celý den hučí meeting, briefing, brainstorming. Buď si dáš tři pivka, nebo si dáš jointa, že jo? A řekneš si: „Ty vole, až zítra od osmi hodin, mám klídek.” A na to nepotřebuješ mít papír od doktora, to je prostě jasný, že když honíš autobusy a schůzky, že jsi večer úplně vyflusanej.

Zajímá mě tvůj názor na sdílení a kradení hudby….

Hele, řekneš kradení, a nebudu se s tebou bavit!

Sdílení, stahování… dobře, jak bych to mohla lépe nazvat?

Byl jsem v létě na Colours of Ostrava, bohužel někdo zrovna sestřelil nad Ukrajinou to letadlo, takže náš super hodinový rozhovor právě na téma stahování hudby byl dvakrát přerušen nicneříkajícím vstupem „nevíme, kdo to sestřelil“. Byla tam Ewa Farna, Radoslav „Gipsy“ Banga, Richard Krajčo a šéf Supraphonu. A shodli jsme se, že stahování není žádný problém. Že CD je dead. Když Ewa vydá cédéčko, je to kvůli tomu, aby ho mohla polít šampaňským a měla ten materiál v ruce, ale já ho bohužel do telefonu nenarvu. Já jsem tam přiznal, že jsem si koupil za 90 korun nového Vladimíra 518, legálně z Googleplay, protože než bych to někde nastahoval, raději si to za kilo koupím. A zazněla tam ode mě taková věc, kterou si třeba ti mladí umělci neuvědomují. Já si třeba myslím, že vydělávám slušný peníze, ale taky jsem patnáct let studoval a mám dvanáct let praxe. '

Ti muzikanti udělají hit, někdo má talent a získá pocit, že je normální, že točí mega měsíčně. Ale to není normální, to má štěstí. A pak tam zaznělo, kolik kdo má z hudby peněz. Já se třeba o tu Ewu Farnu nechci nějak opírat, asi je dobrá zpěvačka, ale ona uvádí Superstar. A kolik má za uvádění Superstar? Richard Krajčo má ty své Krajčo tábory, nebo Kryštof kempy, který jsou ihned vyprodaný. Takže dost lidí v tom šoubyznysu podniká i jinak. Na cédéčkách už vydělávat prostě nikdy nikdo nebude, tečka. I Supraphon dělá online prodeje, vzrůstá jim podíl elektronicky prodané hudby a klesá prodej nosičů. Jen před vánoci, kdy lidi kupují dárky, cédečka úplně vylítnou a prodávají se autoři. V rámci té diskuze nám promítli dokument o nějakém chlápkovi, co měl za komárů prodejnu desek. A měl tam ta cédéčka a říkal, že bude krachovat. Měl sice interprety, co lidi nejvíc kupují, jako Nohavicu, Zagorku, Hegerku, ale i kapely jako New Orleans Jazz, které si sice rád pustí, ale nikdo si to nekoupí. Dneska se hudba zkrátka neprodává tak, jak se kdysi prodávala.

Jde mi ale o to, že spousta hudby leží na internetu úplně zadarmo. Vždycky bys za stažení zaplatil?

Gipsy říkal, že vydal cédéčko a chtěl, aby mu lidi poslali peníze, a vybral asi osmnáct korun. Ale stáhlo si to skoro dva tisíce lidí. Takže mladí stahujou, protože nemají prachy, a starší si ty věci kupují. Třeba konzumní hudbu, co mám v telefonu, bych si asi taky nekoupil. Ale když jsi fajnšmekr nebo sbíráš desky, pro ty má cenu cédéčka vyrábět. Ale stavět na tom byznys a tvrdit, že CD nevydělávají, protože to mladí stahujou, je prostě nesmysl. A na tom se v té debatě shodli úplně všichni, že to, co teď je na rovině legislativy, dělá nepřátele mezi autory a lidmi, co mají tu hudbu konzumovat. Ten vztah by se měl narovnat.

Vždycky jsem si myslela, že piráti hackujou servery vlád, státních institucí a nadnárodních korporací…

My nejsme a priori proti korporacím, my jsme proti zákonům, které ty korporace zvýhodňují. Například regulace telekomunikací je úplně nutná, protože mobil dneska prostě potřebuje každej, a kdyby se operátoři v kartelu dohodli, že bude stát minuta deset korun, tak bude stát deset korun a žádný nový operátor nebude mít šanci to dělat za korunu, protože nemá k dispozici existující infrastrukturu a dražby frekvencí jsou jeden velký podvod. V Pirátské straně jsou lidi, kteří umí ten počítač používat, ale nejsou to žádní šílení hackeři. Lidé, kteří se tímto globálním bojem zabývají, by podle mě do politiky ani nelezli.

Vy máte heslo: Internet je vaše moře. Přesto vás na internetu kromě Facebooku není moc vidět.

Protože si neplatíme reklamu! To heslo „Internet je naše moře“ spíš znamená, že internet je prostě další realita, je to informační kanál. A má i přesně ty vlny. Z blbosti, z malé vlnky se ti dokáže zvednout tsunami, kterou prostě nezastavíš, a naopak obrovské téma, které se ti zdá strašně důležité, ti v tom moři úplně zanikne. Takže je to spíš v té nestálosti než v tom, že my jsme guruové internetu a sekáme weby jako Baťa cvičky a dokážeme hacknout jakoukoli stránku. Takhle to opravdu není.

Spatřuješ v dnešním internetu nějaké reálné nebezpečí?

Stalking, pronásledování… Ale to je jako v reálném světě. Když neumíš řídit auto, vybouráš se. Děti nepouštíš do určitého věku samotné do školky, takže je nenechávej sedět samotné ani u internetu, jestli je chceš ochránit. Tam vzniká ta digitální totalita, to šmírování obsahu. A tím nebezpečím je to, že lidi dobrovolně sdílejí všude strašně moc osobních informací. Já jsem byl někdy před asi třemi nebo čtyřmi měsíci přednášet na nějakém filmovém večeru v Městské knihovně a bylo to o Facebooku a o tom, co lidi na sebe všecko dobrovolně řeknou. A byli tam mladí lidé, studenti z vejšek, a byli jako strašně rozhořčení.

Tak jsem tak anketně nadhodil, kolik z nich má nějakou věrnostní kartičku, od DMka přes Billu… A oni neochotně zvedali ruce a myslím si, že půlka jich tu ruku stejně nezvedla. A tu kartu dají při každém nákupu, ale už vědí prd, že někde podepsali, že jejich osobní informace může ten obchod použít k marketingu pro třetí stranu… Takže aniž by vlezli na internet a někde na sebe něco práskli nebo se vystavili nebezpečí krádeže identity, marketingová šlapka z Billy díky těm údajům z karty ví, že například plínky mají být v regálech vedle piva, protože když chlapi hlídají děti, při nákupu plínek si koupí i to pivo. Lidské reakce jsou dnes snadno zmapovatelné a internet by měl být nástroj k užitku, nikoli k zotročení. Jsme v informačním světě a informace jsou nejcennější komoditou. To je možná to nebezpečí. 


Dále by vás mohlo zajímat…
Ivan Bartoš: Jsem čistej

5.3.2015
Soutěž s Legalizací č. 28 - UKONČENA

Ivan Bartoš: Jsem čistej

23.8.2014
Recept na konopnou/bylinnou mast

Ivan Bartoš: Jsem čistej

27.4.2011
Právě vyšlo páté číslo magazínu Legalizace!

Ivan Bartoš: Jsem čistej

12.6.2015
Recenze na knihu Bez léčby to jde: Proces přestávání s pervitinem


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2019 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu