21

Tabák: Od šamanů do trafiky

Zatímco v mnoha zemích už sláva cigaret pohasíná, u nás jsou kuřáci stále nepřehlédnutelní. Milovníkem tabákového kouře je nejen prezident Zeman, ale i šéf Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych. Svou drogu považují za součást naší kultury. Přitom se jedná o jev vcelku nový – k masovému rozšíření kouření došlo až ve 20. století.

Tabák: Od šamanů do trafiky

Nejstarší plodina

Rod nicotiana (tabák) z čeledi lilkovitých zahrnuje asi sto druhů rostlin. Většina pochází z Jižní Ameriky a listy mnoha z nich obsahují alkaloid nikotin. Naše „kuřivo“ pochází z tabáku virginského (nicotiana tabacum), i když tabák selský (nicotiana rustica) je o něco silnější. Jsou to vcelku nenáročné byliny a pěstují se po celém světě – donedávna i na Moravě. Další druhy se pěstují pro okrasné účely.

Tabák virginský i selský vznikly před tisíciletími kdesi v Andách zkřížením divokých druhů. Obyvatelé Ameriky znali tabák odpradávna, leckde byl dokonce první či jedinou pěstovanou plodinou. Když do Ameriky dorazili Evropané, jeho pěstování bylo rozšířenější než pěstování kukuřice.

Původní uživatelé by však v naší cigaretě svou bylinu asi nepoznali. A kdyby ano, nechápavě by přemítali nad důvody, které nás k užívání vedou. V jejich kulturách měl totiž tabák úplně jiné postavení než u nás. Nešlo o společenskou rekreační drogu. Řadového příslušníka kmene ani nenapadlo „zapálit si“. Jakkoli to zní divně, tabák byl rostlinou šamanů a leckde jí zůstal dodnes.



Šamanský trans či akutní otrava?

Nám naopak zůstává rozum stát nad způsoby, kterými tabák užívají jihoameričtí šamani. Pijí tabákovou šťávu, kterou následně vyzvrací. Užívají klystýry, tabák šňupají či kapou v podobě výtažku do očí. A když kouří, vdechují hluboko do plic co nejrychleji co největší množství co nejsilnějšího kouře – dokud neztratí vědomí. Tehdy „zemřou“ a odcestují do jiného světa – říše duchů či bohů. Poté se „znovuzrodí“. Aspoň většinou.

Někteří šamani konzumují vysoké dávky tabáku průběžně, čímž si kromě závislosti vypěstují i velkou toleranci. Získají tím nadpřirozenou moc, vizionářské schopnosti a dokáží snést obrovské dávky, které by obyčejného smrtelníka zabily. Skoro to vypadá, jako by šlo opravdu o úplně jinou bylinu…

"Při četbě historických článků si člověk klade otázku, zda je to ta samá rostlina, která nás tak často trápí v restauracích."
DALE PENDELL, PHARMAKO/POEIA


Nejpopulárnější jed

Tabák je nejjedovatější z běžně užívaných rostlin. Nikotin, jeho hlavní účinná složka, je velmi silný jed – smrtelnou dávku představuje pouhých pár kapek! Snadno se vstřebává i přes kůži. Pití šťávy a klystýry raději nechme šamanům, protože riziko smrtelné nehody je obrovské. Předávkování se projevuje nevolností, prudkým dýcháním a tělesnou slabostí. Následuje třes, křeče a zástava dechu způsobená ochrnutím dýchacího svalstva.

Listy tabáku virginského obsahují asi 3 % nikotinu a jsou o poznání slabší než listy tabáku selského. Ten se pro rekreační užívání příliš nehodí – i když v Rusku býval značně rozšířen – ale jde o skvělý přírodní insekticid.

Výroba dobrého tabáku je docela věda. Usušené listy sice mají požadovaný účinek, ale příliš mdlou chuť. Aby se zvýraznila, listy se fermentují, podobně jako černý čaj.

Nikotin je bezpochyby jednou z nejnávykovějších drog.

Lék i neřest námořníků

Do Evropy přivezl sušené tabákové listy již Kolumbus. O třicet let později se dal tabák koupit v Lisabonu. V polovině 16. století pak do Francie přivezl André Thevet semínka druhu tabacum a Jean Nicot semínka rustica. Zpočátku byla nová bylina považována za lék na všechny možné neduhy, ale záhy začalo přibývat i rekreačních uživatelů.

Představy o tabáku jako všeléku vzaly brzy za své. Jeho zrádnosti si povšiml již Bartolomé de las Casas – zaznamenal nářky španělských osadníků na ostrově Hispaniola (dnešní Haiti), že s kouřením nedokáží přestat. A právě návykovost tabáku urychlila jeho šíření – obzvlášť oblíbený byl mezi námořníky.



Zdaleka ne všude se však užívání nové drogy setkalo s pochopením. Rusko za její držení zavedlo již v 16. století trest smrti a tvrdě se trestalo i v Osmanské říši. Jednoduché to tabák neměl ani v Německu. V Anglii popularizoval kouření Walter Raleigh, ale znepřátelil si tím nového krále – Jakub I. neměl pro tabák pochopení a roku 1603 proti němu dokonce sám sepsal filipiku, ve které naříká, že si mnoho „nerozumných lidí ničí své nejlepší síly“ a „nemohou přestat kouřit, protože zvyk příliš vnikl do jejich povahy“. Páchnoucí rostlina „podrývá zdraví, sžírá jmění“ a je „škodlivá mozku, neprospěšná plicím“. Raleigh nakonec skončil na popravišti (nikoli kvůli tabáku) a byl sťat s dýmkou v ústech.

I když měl Jakub I. vesměs pravdu, kouření se vymýtit nepodařilo. Tehdy ani nešlo o velký problém – kouření dýmek a doutníků se nikdy nestalo kratochvílí širokých mas. Na slova anglického krále došlo až o tři staletí později, kdy se začaly lavinovitě šířit levné cigarety.

Účinky a závislost

Kromě nikotinu obsahuje tabák další psychoaktivní látky. V menší míře je zastoupen příbuzný nornikotin, v závislosti na druhu a odrůdě pak anabasin, anatabin a také harmannorharman, látky příbuzné harmalinu. Celkově má tabák jak stimulační, tak zklidňující i narkotické účinky, které při vyšších dávkách a častém užívání převažují. Bystří mysl a zvyšuje pozornost, ale vyvolává i pocity uvolnění a klidu. Až při šamanských dávkách se z něho stává deliriogen.

Krátkodobě způsobuje zúžení cév a zvýšení tlaku. Snižuje chuť k jídlu. Podle některých výzkumů podporuje učení a zvyšuje výkon u jednoduchých úkolů. Mezi vedlejší účinky patří pocení, „motání hlavy“ či podrážděnost. Nízké dávky nikotinu (stopové množství se vyskytuje třeba v paprikách nebo v lilku) patrně oddalují nástup Parkinsonovy choroby a u nekuřáků působí proti depresi.

Strukturou nikotin připomíná neurotransmiter acetylcholin a váže se na jeho receptory. Nejprve zvyšuje dráždivost centrálního nervového systému, později ho však utlumuje. Kromě toho povzbuzuje uvolňování dalších neurotransmiterů jako adrenalin, histamin, β-endorfin či serotonin. Uvolňuje také dopamin, čímž působí na systém motivace a odměn – odtud pramení jeho návykovost. Zakusil ji i Sigmund Freud, který přes veškerou snahu nikdy nedokázal s kouřením přestat, zatímco kokain brzy opustil.

Se závislostí na kouření je to ošemetné. Nikotin je bezpochyby jednou z nejnávykovějších drog, ale přesto se fyzická závislost – s abstinenčními příznaky pár hodin po poslední dávce – vyskytuje jen u necelých 70 % kuřáků. Sklon k ní je do velké míry dán geneticky. Do hry však vstupuje ještě psychická závislost na cigaretě, která může být sama o sobě hodně silná. Naučit se opět nekouřit není vůbec hračka a opravdu platí, že nejlepší je nikdy nezačít.

Nikotin přitom není zodpovědný za většinu nežádoucích zdravotních následků – za rakovinu plic, nemoci oběhové soustavy a další neduhy může samotné kouření, přesněji řečeno inhalace zplodin vznikajících při spalování cigarety.

S prvními protikuřáckými kampaněmi přišli nacisté.

Plantáže a otroci

Kolonizovat Severní Ameriku a pěstovat ve Virginii tabák se pokoušel už Raleigh. Nápadu se chopili jiní a okolo roku 1612 začali v Jamestownu pěstovat tabák nicotiana. Semínka patrně získali od Španělů, neboť severoameričtí indiáni pěstovali druh rustica, který Evropanům nechutnal. Nová plodina měla obrovský úspěch. Byl však vykoupen lidskými životy – pěstování tabáku se stalo jedním z hnacích motorů otrokářství.

Za rakovinu plic a nemoci oběhové soustavy nemůže niktotin, ale samotné kouření.

V následujících staletích počet kuřáků pozvolna rostl, obzvlášť v období válek. Ale až průmyslová revoluce otevřela nikotinu cestu k masám. Počátkem 19. století se objevily cigarety a nová metoda curingu umožnila výrobu slabšího tabáku, který mohou (či spíš musejí) i rekreační uživatelé vdechovat do plic. Obojí usnadnilo jak užívání, tak získání návyku. Koncem století pak dokonal dílo zkázy stroj na automatické balení cigaret. Přeměna mocné šamanské byliny v prachobyčejný konzumní artikl byla dokonána.

Tabák pro masy

Stroje začaly chrlit miliardy levných cigaret, které si mohli dovolit i nemajetní. Následovala celosvětová epidemie kouření, která v Americe a Evropě vrcholila po druhé světové válce a doznívá ještě dnes. Vydatně k ní přispěly i obě světové války – vojáci na obou stranách fronty dostávali cigarety na příděl a ty jim sloužily i jako neoficiální platidlo. Závislost na cigaretách začala být vnímána jako společensky přijatelný zlozvyk a v padesátých letech už v některých zemích kouřila většina mužské populace. Tabákový průmysl dosahoval závratných zisků a investoval do dalšího vývoje – dnes v cigaretách najdeme třeba látky pro lepší hoření či ladnější vinutí kouře…



Soumrak cigaret

Zápach a chraplavý hlas odradil málokoho a dalšími zdravotními následky se zpočátku nikdo nezabýval. Zkoumat je začali němečtí vědci, kteří jako první prokázali souvislost kouření s rakovinou plic i nemocemi oběhového systému a přišli i s termínem pasivní kouření. Jejich objevy však poněkud zdiskreditovalo spojení s nacistickým režimem, který kouření nefandil, a závěry výzkumů mu přišly vhod. Příznivci tabáku dodnes rádi poukazují na fakt, že s prvními protikuřáckými kampaněmi a omezeními přišli nacisté.

Jenže poválečné výzkumy závěry německých vědců potvrdily a kouření začalo navzdory tabákové lobby pomalu upadat v nemilost. Postupně přibývalo nejrůznějších omezení, od vyššího zdanění, zákazu kouření ve veřejných dopravních prostředcích, na úřadech i v restauracích až po varování na krabičkách, omezení nebo zákaz reklamy či nejrůznější kampaně. V poslední době se objevují snahy o sjednocení vzhledu krabiček.

Příznivci tabáku a osobní svobody tato opatření často kritizují. Počet kuřáků však začal ve většině vyspělých zemí opravdu pozvolna klesat. Leckde už kouření není vůbec v módě.

Revoluce z Číny

Před pár lety však udělali západním vládám čáru přes rozpočet čínští kapitalisté, když uvedli na trh elektronické cigarety – miniaturní vaporizéry, které odpařují nikotin (spolu s aromatickými a pomocnými látkami). Zdravotní argumenty, na kterých bylo celé tažení proti kouření založeno, na ně neplatí. Nikotin je sice návykový, ale za rakovinu a další útrapy jsou vesměs zodpovědné látky vznikající při spalování, ke kterému tu vůbec nedochází. Elektronické cigarety navíc nesmrdí a v restauracích nikoho neobtěžují. Zatím na ně sice i konzervativní většina kuřáků hledí s nedůvěrou, ale za pár let může být všechno jinak.

Přes všechny výhody se novému vynálezu nedostalo vřelého přijetí. Zákaz by byl jen stěží obhajitelný, ale odpůrci poukazují na nedostatečnou regulaci, na nejasné složení náplní či na nedostatek studií potvrzujících bezpečnost. Mají pravdu, jenže tyto námitky jsou často jen zástupné a nejsou ani nijak zásadní. Za pár let možná zbude jen jediný argument, který nebude zdravotní, ale morální. A sice, že užívat návykové a psychotropní látky je špatné. Odmítneme-li pak svobodu jednotlivce svobodně se omámit, jako jsme to učinili i u některých bezpečnějších bylin, stane se nikotin jen další položkou na seznamu zakázaných drog.

Doufejme však, že k tomu nedojde. Raději bych tabák nadále odmítal ze svobodné vůle než na základě diktátu bohorovných moralistů. !


Dále by vás mohlo zajímat…
Tabák: Od šamanů do trafiky

15.10.2013
IACM Zpravodaj - Věda: dlouhodobé užívání konopí je spojeno s lepším zdravotním stavem než dlouhodobé užívání tabáku

Tabák: Od šamanů do trafiky

10.1.2011
Nehulte, vaporizujte!


Magazín Legalizace je určen pouze osobám starším 18 let.

Je Vám více než 18 let?

ANO NE

Souhlasem potvrzujete pravdivost své odpovědi a dáváte výslovný souhlas vlastníkovi stránek k ukládání informací na Vašem počítači ve formě "cookie" nebo podobném souboru.
© 2013 Legal Publishing, s.r.o.

© Copyright Legal Publishing, s.r.o. 2018 | | Autorská práva

Vytvořil Goodshape.cz | O webu